fotodokumentace úlovků Nejsem žádný fotograf a nemám ani řádné vybavení, a tak se tímto tématem necítím tak úplně pověřen. Přesto, nebo právě proto se vám pokusím sdělit své zkušenosti se zachycením prchavých okamžiků po lovu tak, abyste si je mohli kdykoliv důstojně připomenout, případně se jimi pochlubit ostatním.
Jako myslivci té výbavy do lesa taháme až přespříliš a popravdě, na nějakou kvalitní zrcadlovku většinou už nezbývá místo v tlumoku, ani v peněžence. Ono vlastně té kvalitní techniky není k tomuto účelu až zas tak třeba, neboť většina snímků vzniká za zhoršených podmínek, až tmy. Dnes už všichni máme nějaký ten chytrý telefon, který udělá za dobrého osvětlení leckdy lepší fotku, než foťák. Za šera a po tmě však ty malé čočky rychle ztratí dech. Mně se na dokumentaci úlovků nejlépe osvědčil malý kompakt (Panasonic Lumix DMX FS25). Jde o opravdu malý a skladný stroj, sice jen s třínásobným zoomem, ale bleskem, nabíjecí baterií a optickou stabilizací, který fachá i v největších mrazech. Pořídil jsem ho z druhé ruky a slouží už šestým rokem, stejně dobře jako jeho předchůdce. V podstatě je jedno jakého výrobce či typ si člověk pořídí, podstatnější se mi jeví dodržení určitých zásad.
Než se však dostanu k technickým záležitostem, musím připomenout, že jako myslivci jsme povinni šířit myslivecké tradice. Položení úlovku na pravý bok, vložení posledního hryzu (pozor na šelmy) a dle pohlaví správně směrovanému úlomku položenému na výstřelový či vstřelový otvor, by pro nás měla být zásada číslo jedna. Sebelepší fotka loveckého zátiší bez těchto tradic postrádá ducha a časem Vás začne štvát. Někdy v návalu euforie z prvního, vzácného, mimořádného, či dlouho vychozeného úlovu, dojde k opomenutí některých těchto atributů. Sám jsem si tím za ta léta několikrát prošel. Zatímco však položení na špatném boku se dá v případě digi. fotografie velmi lehce opravit (pokud tedy neděláte zátiší s loveckou výbavou, kde nelze přehodit závěr a pažbení zbraně, ani úlomek za kloboukem), chybějící poslední hryz a vstřelový úlomek už později nijak nedoženete. Není omluvou velký (nevkusný) výstřel, ten lze přeci snadno zakrýt úlomkem a úhlem focení. Zde ještě malá odbočka. Poslední hryz má být z nejbližší dostupné dřeviny, ale věřte, někdy je důstojnější a vyplatí se ujít těch pár desítek metrů navíc. Nejlépe vypadají úlomky jehličnaté či dubové. Vždy je ale třeba dělat třívýhonkové (třílistové) o rozumné velikosti. Fotku srnce či selete spolehlivě zazdí úlomky dvaceticentimetrovývu čerstvých letorostů, či přerostlé listy lípy či kaštanu.
Dalším důležitým krokem je netrvat na fotce přímo na nástřelu. Ten bývá většinou pobarven a sebelepší trofej v tom zanikne. Většinou je třeba zvěř kousek z tohoto místa poponést, u velké zvěře (černé) pak popotáhnout. Tady se vyplatí manipulovat tak, aby pobarvená stopa zůstala za kusem a ne na boku. Hodně barvy na svíráku či ryji se dá utřít travou, či zamaskovat hlínou nebo sněhem. Ten mimochodem dělá hodně problémů s barvou, neboť na bílém sněhu jsou tyto stopy markantnější. Nejde nám o to skrývat že zvěř byla usmrcena střelnou zbraní, ale důstojně to zkulturnit, abyste fotku bez zardění mohli ukázat i nemyslivci. Máme tedy před sebou životní úlovek na pravém boku se všemi poctami připravený k zvěčnění, ležící na místě zbytečně nepotřísněném barvou. Úlovek spárkaté dokumentuji vždy nevyvržený. Příprava většinou nezabere víc jak pět minut a za tu dobu se zvěřině opravdu nic nestane. Pořídit pěknou fotku vyvrženého kusu je skoro nemožné. Také, aniž bych někoho naváděl, není nutné fotit zvěř oplombovanou. Ten svítící žlutý náramek, váš zážitek nikterak neznásobí. Ještě je třeba si ujasnit, zda chceme fotku doplnit i nějakými loveckými atributy: Flinta, klobouk, trojnožka, vábničky ap. Názory na vkusnost těchto zátiší se dost různí. Mě osobně však, pokud to není přeplácané, přijde taková to fotka líbivější a navíc mi to dotyčný lov pěkně konkretizuje. Zde se musíme ovšem vyvarovat pokládání těchto doplňků a opírání zbraně o zvěř, neb je to k ní neuctivé. V dřívějších letech jsem to běžně dělal u černé zvěře, jako jakési porovnání její velikosti. Dnes mě však tyto fotky hodně mrzí. Pokud se tedy rozhodnete je použít, je lepší je dávat vždy za ulovenou zvěř, ta má na snímku vždy právo veta, kvůli ní přeci mačkáme spoušť. Flintu se snažím umisťovat šikmo, podepřenou batohem, trojnožkou či terénem s kloboukem ve stejné vzdálenosti. U nočních zátiší ale mějte na paměti, aby nebyla moc daleko za zvěří. Blesk ztrácí účinnost s každým decimetrem od objektivu.
Dostáváme se tím k dalšímu podstatnému bodu, fotit zvěř od břicha či od hřbetu. Nedá se to paušalizovat, ale téměř veškerá ulovená zvěř, kromě divočáků, vypadá mnohem lépe focena od hřbetu, s hlavou přetočenou nazad. Pro mě velmi nešťastně a nemyslivecky vypadají fotky černé zvěře položené na břicho. U ní je mnohem lepší fotit šikmo od hlavy a je jedno jestli ze strany hřbetu, či břicha. U většiny kompaktů, je potřeba alespoň trochu odstoupit (ne moc kvůli blesku) a objektiv přizoomovat. Bez tohoto blesk většinu úlovku přesvětluje a v širokoúhlém spektru působí trochu rybým okem a bere reálnou perspektivu. Nevím jak lépe to popsat, fotografové mě jistě opraví. Při focení se snažím jít co nejvíce od země. Vynikne při tom úlovek, neb pozadí bývá černé a neostré. Sice kolikrát musíte lehce upravit trávu a skolky před úlovkem, ale pro mě to vypadá o dost lépe než foceno z vrchu (pohledu stojícího), kdy je zaostřena i většina okolí a úlovek se v tom ztrácí. Jelikož fotím většinou v noci, používám při tom baterku. Jednak kvůli správné kompozici, ale hlavně, aby kompakt dobře zaostřil, vyvážil bílou a intenzitu blesku. Baterku rozsvěcím na menší výkon, jen tak, abych viděl co fotím. Ostřím vždy na světla zvěře a poté domačkávám lehce nad úlovkem s tím, že baterkou přejedu a nasvítím flintu v pozadí. Hodně specifické je to v noci na bílém sněhu (většina mých úlovků). V prvé řadě když vytáhnete foťák z vyhřáté bundy do mrazu, zamlží se a je třeba vyčkat nebo vícekrát utřít. Poté je třeba poodstoupit dost daleko (ale v dosahu blesku). Blesknutí zblízka na sněhovou pokrývku dělá na fotce paseku. Pozor je třeba dávat taky při focení s bleskem za nízkých teplot. Vlivem zimy a přetrvávající lovecké horečky si kolikrát při focení dýchnu a fotka může zůstat v neostrém oparu. Podobné je to za sněžení, kdy vám blesk osvítí padající vločky v bílé šmouhy a úlovek zůstává překrytý a neostrý.
Poslední a nejdůležitější věcí je udělat si těch fotek dost (průměrně jich dělám deset, ale za sněžení třeba i dvojnásob) a každou s malou úpravou. Vyšší-nižší, blíž-dál, kolmo-šikmo, ať máte doma z čeho vybírat, i kdyby nakonec vyšla jen jedna pěkná. Druhou možnost většinou už nemáte. Pokud nechytnete správné umístění, dá se doma obrázek oříznout, barvy doladit, tmavý jde následně zesvětlit, ale z přepáleného už stíny těžko vytáhnete. Určité grafické úpravě se při použití této techniky prostě nevyhnete. To však radost z lovu neubírá.
Tak ať Vám nejen trofeje v loveckých pokojích, ale i vymazlené fotky v kronikách připomínají, vzácně prožité prchavé lovecké okamžiky. Omlouvám se všem opravdovým fotografům a při čtení je prosím o shovívavost. Zároveň samozřejmě omluva také všem těm, kteří zjistili, že jim ke štěstí stačí záběry z nočního vidění.
