Malé zamyšlení nad fotkami úlovků.

Nejsem žádný fotograf a nemám ani řádné vybavení a tak se tímto tématem necítím tak úplně pověřen. Přesto, nebo právě proto se vám pokusím sdělit své zkušenosti se zachycením prchavých okamžiků
po lovu tak, abyste si je mohli po čase důstojně připomenout a případně se jimi pochlubit i ostatním.
Jako myslivci té výbavy sebou do lesa taháme až přespříliš a popravdě, na nějakou kvalitní zrcadlovku většinou už nezbývá v tlumoku místo a v peněžence zlaťáky. Ono vlastně ani té kvalitní techniky není
k tomuto účelu až zas tak třeba, neboť většina snímků vzniká za dosti zhoršených podmínek, až tmy. Dnes už všichni sebou nosíme nějaké ty chytré telefony, které za dostatečného osvětlení dělají leckdy lepší fotky, než foťáky. Za šera a po tmě však ty malé čočky rychle ztrácí dech.
Mě se na dokumentaci úlovků nejlépe osvědčil malý kompakt Panasonic Lumix DMX FS25. Jde
o opravdu malý a skladný přístroj, sice jen s třínásobným zoomem, ale bleskem nabíjecí baterií
a optickou stabilizací, který pracuje i v největších mrazech. Pořídil jsem ho za litr z druhé ruky a slouží
u mě už šestým rokem, stejně dobře jako jeho předchůdce. V podstatě je ale asi jedno jaký výrobce
či typ si člověk pořídí, podstatně důležitější se mi jeví dodržení určitých fotografických zásad.
Než se dostanu k technickým záležitostem, musím připomenout, že jako myslivci jsme povinni šířit myslivecké tradice. Položení úlovku na pravý bok, vložení posledního hryzu (pozor na šelmy) a dle pohlaví správně směrovanému úlomku položenému na výstřelový (výstřelový) otvor, by pro nás měla
být zásada číslo jedna. Sebelepší fotka loveckého zátiší bez těchto tradic postrádá ducha a časem
Vás začne štvát. Někdy v návalu euforie z vzácného, mimořádného, prvního, či dlouho vychozeného úlovu, dojde k opomenutí některých těchto atributů. Sám jsem si tím za ta léta několikrát prošel, tak vím o čem mluvím. Zatímco však položení na špatném boku se dá v případě digi. fotografie velmi lehce opravit (pokud tedy neděláte zátiší s loveckou výbavou, kde nejen že přehodíte závěr a pažbení zbraně, ale přehodíte i z pravé strany úlomek za kloboukem), chybějící poslední hryz a vstřelový úlomek už nijak později nedoženete. Není omluvou, že na levém boku je velký (nevkusný) výstřel, ten lze snadno zakrýt úlomkem a úhlem focení.
Zde ještě trochu odbočím. Poslední hryz by samozřejmě měl být z nejbližší dostupné dřeviny, ale věřte, že někdy je důstojnější a vyplatí se ujít těch pár desítek metrů navíc. Za mě nejlépe vypadají úlomky jehličnaté a poté dubové. Vždy je třeba dělat třívýhonkové či třílistové a rozumě vážit jejich velikost. Fotku srnce či selete spolehlivě zazdí úlomky s vytáhlými dvaceticentimetrovými čerstvými letorosty,
či přerostlé listy lípy či kaštanu.
Dalším důležitým krokem je netrvat na fotce přímo na nástřelu. Ten bývá většinou značně pobarven
a sebelepší trofej v tom zanikne. Většinou vždy je potřeba zvěř kousek z tohoto místa nejlépe poponést, u velké hmotnosti u černé popotáhnout. I tady je však dobré táhnout tak, aby pobarvená stopa byla za kusem, ne na boku. U hodně barvy na svíráku či ryji vypadá lépe, když použijete k utření trávu, či maskujete hlínou či sněhem. Ten mimochodem umí vyřešit hodně problémů s barvou, neboť na bílém sněhu jsou tyto stopy o dost markantnější. Nejde o to skrýt, že zvěř byla usmrcena střelnou zbraní, ale důstojně to zkulturnit, abyste fotku bez zardění mohli ukázat i nemyslivci.
Máme tedy před sebou životní úlovek na pravém boku se všemi poctami připravený k zvěčnění, ležící na místě zbytečně nepoznamenaném vyteklou barvou. Úlovek spárkaté dokumentujeme zásadně nevyvržený. I když to zde sáhodlouze popisuji, nezabere to většinou s přípravou víc jak pět minut a za
tu dobu se zvěřině opravdu nic nestane. Pořídit pěknou fotku vyvrženého kusu je skoro nemožné.
Také, aniž bych někoho naváděl, není nutné fotit zvěř oplombovanou. Ten svítící žlutý náramek, váš zážitek nikterak už nevylepší.
Zde je třeba si ještě ujasnit, zda fotku chceme doplnit i nějakými loveckými atributy: Flinta, klobouk, trojnožka, vábničky ap. Názory na vkusnost těchto zátiší se dost různí. Mě osobně však, pokud to není přeplácané, přijde taková to fotka líbivější a navíc mi to dotyčný lov pěkně konkretizuje. Zde se musíme však vyvarovat pokládání těchto doplňků a opírání zbraně o zvěř, neb je to k ní neuctivé. V dřívějších letech jsem to běžně dělal u černé zvěře, jako jakési porovnání její velikosti. Dnes mě však tyto fotky hodně mrzí. Pokud se tedy rozhodnete je použít, je lepší je dávat vždy za ulovenou zvěř, ta má na snímku vždy právo veta, kvůli ní přeci zrovna mačkáme spoušť. Flintu se snažím umisťovat šikmo, podepřenou batohem, trojnožkou či terénem s kloboukem ve stejné vzdálenosti. U nočních zátiší
ale mějte na paměti, aby nebyla moc daleko za zvěří. Blesk diametrálně ztrácí účinnost s každým decimetrem od objektivu.
Dostáváme se k dalšímu podstatnému bodu, fotit zvěř od břicha či od hřbetu. Nedá se to paušalizovat, ale téměř veškerá ulovená zvěř, kromě divočáků, vypadá mnohem lépe focena od hřbetu, s hlavou přetočenou nazad. Pro mě velmi nešťastně a nemyslivecky vypadají fotky černé zvěře položené na břicho. U ní je mnohem lepší fotit šikmo od hlavy a je jedno jestli ze strany hřbetu, či břicha. U většiny kompaktů, je potřeba alespoň trochu odstoupit (ne moc kvůli blesku) a objektiv přizoomovat. Bez tohoto blesk většinu úlovku přesvětluje a v širokoúhlém spektru působí trochu rybým okem a bere reálnou perspektivu. Nevím jak lépe to popsat, fotografové mě jistě opraví. Při focení se snažím jít co nejvíce od země. Vynikne při tom úlovek, neb pozadí bývá černé a neostré. Sice kolikrát musíte lehce upravit trávu a skolky před úlovkem, ale pro mě to vypadá o dost lépe než foceno z vrchu (pohledu stojícího), kdy je zaostřena i většina okolí a úlovek se v tom ztrácí. Jelikož fotím většinou v noci, používám při tom baterku. Za jedno kvůli správné kompozici fotky, ale hlavně aby kompakt dobře zaostřil, vyvážil bílou
a intenzitu blesku. Baterku však rozsvěcím na menší výkon, jen tak abych viděl, co fotím. Ostřím vždy
na hlavu (světla) zvěře a poté domačkávám lehce nad úlovkem s tím, že baterkou přejedu a nasvítím flintu v pozadí. Hodně specifické je to v noci na bílém sněhu (většina mých úlovků). V prvé řadě když vytáhnete foťák z vyhřáté bundy do mrazu, zamlží se a je třeba vyčkat nebo vícekrát utřít. Poté je třeba odstoupit dosti daleko (ale ještě v dosahu blesku). Blesknutí zblízka na sněhovou pokrývku dělá
na fotce dost paseku. Pozor je potřeba si dát také při fotkách s bleskem za nízkých teplot. Vlivem
zimy a přetrvávající lovecké horečky si kolikrát při focení dýchnu a při správném větru zůstane foto
v neostrém oparu. Podobné je to za sněžení, kdy vám blesk osvítí padající vločky v bílé šmouhy
a úlovek může zůstat překrytý a neostrý.
Poslední, pro mě nejdůležitější věcí je udělat si těch fotek dost (průměrně jich dělám tak deset, ale třeba za sněžení i dvojnásobek) a každou třeba s malou úpravou. Vyšší-nižší, blíž-dál, kolmo-šikmo. Doma pak máte z čeho vybírat, i když se Vám nakonec podaří jen jedna pěkná. Druhou možnost většinou pak už nemáte. Pokud při tom nechytnete správné umístění, dá se doma obrázek oříznout, barvy doladit, tmavý jde následně zesvětlit, ale z přepáleného už stíny těžko vytáhnete. Určité grafické úpravě se při použití této techniky prostě nevyhnete. To však radost z lovu neubírá.
Tak ať Vám nejen trofeje v loveckých pokojích, ale
i vymazlené fotky v loveckých kronikách, připomínají
prožité vzácné a prchavé okamžiky Myslivosti.
Omlouvám se všem opravdovým fotografům
a prosím je o shovívavost. Zároveň také těm,
kteří zjistili, že jim ke štěstí stačí noční vidění.

© 2017 by Petr Hruška  ·  E-Mail: 4.hrusky@seznam.cz 
Petr Hruška
důstojná památka navždy
Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat