pejskař lesní Proč se zabývat tak obyčejnou a běžnou věcí, denodenním chlebem většiny pejskařů? Sám psa mám a samozřejmě vím jak mu dělá radost proběhnout se a zabrat pár nových patníků, jenom že ........
Je módou posledních let žít aktivně, pokud možno vypadnout z ruchu měst, nejlépe do lesa. Ticho, krásný a čistý vzduch, žádná auta, ideální prostředí na vypuštění svého mazlíčka. Málo kdo si však uvědomí, že les je domovem zvěře, která zde hledá a sbírá potravu, odpočá, spí, klade, hnízdí, prostě žije a bydlí, protože jinou možnost výběru nemá. Zde pak dochází ke konfliktům. Bez ohledu na to, že toto jednání zákon zakazuje, má každý pes od čivavy po dogu v genech vlčího předka (navíc dobrá polovina plemen je k lovu vyšlechtěna a člověkem vedena). V případě, že jim pod nohama vystartuje zajíc či srnčí, je prostě sebelepší návyk z cvičáku nezastaví. Samozřejmě že divoká zvěř v důvěrně známém prostředí většinou uteče. Bohužel v zimním období takové delší provětrání (štvaní) končí většinou zápalem plic a úhynem! V létě zas přežvýkavci potřebují sesbíranou potravu v klidu zálehu rozmělnit, a teprve pak se nasytí. Při dvou až třech denních setkáních s pejskaři se nasbírané potravy zbaví a mohou začít znovu. Takto určitou část dne hladoví, což jim určitě neprospívá. Samotná kapitola je pak květen a červen, boda kladení mláďat. V těchto případech, i když pes srnče (zajíče) přímo nezadáví (a je to obrovské pokušení), ale jen očichá, odsoudí ho k záhubě (stejně tak, jako když si ho pohladíte vy). Pokud na něm ulpí takový to pach, srna své mládě totiž opouští !!!
Argument, který neúnavně připomínám majitelům volně pobíhajících psů je ten, že své toliko opečovávané mazlíčky vystavují smrtelnému nebezpečí. Tím je pro ně přítomnost velmi rozšířených divočáků, kteří jsou pověstní úzkostnou starostí o mladé a uplatní ji klidně proti lidem, natož pak psům. U přemnožených prasat narazíte na malá selata prakticky v průběhu celého roku. Pokud se vám tedy pes zaběhne do houštiny zlákán jejich pachem, může se stát, že ho už k veterináři vůbec nedonesete. Věřte mi, ani sebevětší pes není rozzuřené bachyni rovnocenným soupeřem. Prosím tedy, pokud venčíte své čtyrnohé přátele, pouštějte je proběhnout se po loukách, kde nad nimi máte přehled a alespoň nějakou kontrolu. Po lese je voďte na vodítku nebo alespoň ve svém přímém dosahu ....... Please!
