Untitled Page

trocha beletrie

                                                          aneb, jak jsem se stal spisovatelem.

Každý máme v životě pár milníků, které utkví v paměti. První slovo, první krok, první moto, první pes, první úlovek,    první láska, první dítě (druhé dítě), první zasazený strom a já k tomu 24.4.2019 přidal svoji první napsanou knihu.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

                                   "Jak nachytat lišky na Hruškách aneb Tři roky v polích"

No knihu. Ono šlo spíše o knížečku, ale i tak mi udělala velikou radost. Byla tedy, ostatně jako i má pozdější tvorba, určena výhradně stejně postiženým lidem jako já, myslivcům. V prodejnách či knihovnách jste na ni určitě nenarazili. Omezený první výtisk byl přizpůsoben počtu mých let (ještě že jsem s psaním nezačal v šestnácti :-). Takto jsem věděl přesně čím a do jaké výšky, budu mít při případném dalším psaní podložený stůl.

A o čem že to vlastně bylo? Na sto stranách bylo popsáno padesát loveckých příběhů z předešlých tří let. Šlo vlastně o takový liščí manuál, v kterém se sem tam mihnul nějaký ten divočák. Aby kniha byla alespoň polotučná a lépe se držela, zahustil jsem ji i notně svými kresbami. K mému překvapení se po ni jen zaprášilo a i následný 150-ti kusový dotisk byl rychle rozebrán. Jelikož si našla cestu ke správným čtenářům, kteří mě s ní neutloukli, bylo to pro mne velkou motivací a povzbuzením k dalšímu pokračování....

....a výsledek se dostavil o tři roky později, konkrétně dne 21.4.2022, kdy jsem na své FB stránky napsal:

Na každého působí přibývající léta jinak. Ta prapodivná cifra, kterou mi právě připíchli na záda, společně s vytrácející se pamětí, mě pomalu donutili k určitému bilancování. Vrhám se tak znovu po třech letech do něčeho, před čím mně všechny učitelky češtiny zapřisáhle varovaly. Nepořídily však se mnou tehdy, a takhle starý strom už žádná síla světa neohne. Vždyť je to taky hrušeň, která spíš praskne, než cokoliv jiného.
Abych to nenatahoval a vás víc nenapínal, chci tímto pozdravit všechny své příznivce a známé, ideálně v zelených kamizolách (dámy můžou být ale klidně i bez) a oznámit znovu po třech letech, vznik svého nejnovějšího literárního počinu ...

                                  "Zelené Hrušky aneb Historky z polí, lesů, luk a strání"

Jedná se o knížku loveckých povídek, které mi Diana nadělila během posledních tří let. Nejde o čtení biblického rozsahu, či ke spaní, jen o necelou kopu kratších příběhů. Kvůli genderové vyváženosti jsem tentokrát oslovil i svoji ženu Soňu. Ta nabídku přijala a svými vzpomínkami okořenila mé jednostranně Y-lonové vnímání světa, za což má můj velký dík. Ale aby bylo jasno: Pořád ještě zdaleka nejde o „Padesát odstínů zelené!“

Celá knížka je dnešní době trendy zvenku barevná, uvnitř však plně černobílá, se 152 stranami v pase. Povídky doplňuje více jak 40 kreseb tužkou a nejsou už tak jednostranně zrzavé, jako můj první pokus. Přibylo v nich zvěře černé i srnčí. Pravdou ale je, že kolem lišek se jich motá stále nejvíc. Bodejť by taky ne. Zrzky jsou srdeční záležitost a poměřováním se s jejich pověstnou chytrostí, jsem dosti postižen. Bádat nad tím, jak ze sebe neudělat „Špejlíka,“ mě náramně baví. Obsah je nalepen a vtesán do formátu A5 na kvalitním papíře a neseženete ho v žádných nakladatelstvích, knihovnách či obchodech: „Nikde to nechtějí, neb nevědí, co činí!“ Přeji vám tedy, ať se příběhy líbí, baví a dobře čtou, a pokud vás třeba i v něčem inspirují, budu šťastný. Šlo by o nejlepší dárek k mým kulatinám. Všem zeleným duším tedy přeji, Myslivosti a dobré četbě zdar!